Skupinka žen studovala knihu Malachiáš. Když studovaly třetí kapitolu, došly k třetímu verši, ve kterém se píše: "
Posadí se jako tavič a čistič stříbra ..." Tento verš byl pro ženy jako hlavolam a přemýšlely, co tato slova vlastně říkají o Božím charakteru. A tak se jedna z nich nabídla, že něco zjistí o procesu čištění stříbra a na dalším setkání skupinky jim o tom popovídá.
V tom týdnu tato žena zavolala stříbrotepci a dohodla si s ním schůzku, aby ho pozorovala při práci. Neřekla mu nic o tom, proč se o jeho práci zajímá, jen tolik, že ji zajímá proces čištění stříbra. Jak tak stříbrotepce pozorovala, viděla, jak držel kus stříbra nad ohněm, aby ho zahřál. Vysvětlil jí, že při čištění stříbra je ho třeba držet uprostřed ohně, tam, kde jsou plameny nejžhavější, aby se veškerá nečistota spálila.
Žena přemýšlela o tom, že Bůh nás takto drží v ohni, a pak si vzpomněla na ten verš: "
Posadí se jako tavič a čistič stříbra." A tak se zeptala stříbrotepce, jestli opravdu musí sedět a držet to stříbro po celou dobu, dokud se čistí. Muž odpověděl: "
Samozřejmě. A nejen to. Musím ho držet a nespustím z něj oči po celou dobu, dokud je v ohni. Kdybych to stříbro nechal v plamenech jenom o chvlku déle, než je třeba, zničilo by se."
Dáma na chvíli ztichla, a pak se stříbrotepce zeptala: "
A jak víte, kdy je to stříbro už úplně čisté?" On se usmál o odpověděl: "
No, to je snadné - přece tehdy, když se v něm vidím jako v zrcadle."
Pokud se dnes cítíš jako uprostřed ohně, pamatuj, že tě drží Boží ruka. On z tebe nespouští oči. Nedovolí, aby se tvůj život zničil a bude tě střežit a držet, dokud se v Tobě neuvidí.
Převzato z
http://modlitba.sk/,
článek z 21. června 2013 naleznete
zde.
