Zajímavé...

Nechtěla jsem vidět zemřít své dítě

Rozhovor s Martou Fülöpová, která čekala těžce postižené dítě. "Systém mě posouval k potratu."

Nedávno přišel do kin německý film 24 týdnů o příběhu ženy, která čeká nevyléčitelně nemocné dítě a rozhoduje se, zda jít na potrat. Když si Marta Fülöpová přečetla recenze, měla pocit, že se jí před očima promítá vlastní příběh.





Prožila totiž velmi podobné chvíle a stejně těžké dilema. Brání se zjednodušeným soudům o matkách, které si takovými dilematy prošly. Marta Fülöpová má tři dcerky, nejmladší tříměsíční byla i při našem rozhovoru.

Čekala jste první dítě a dozvěděla se zdrcující zprávu, že bude mít Downůw syndrom a ještě i těžkou srdeční vadu.

Vdávala jsem se po vysoké škole, hned po svatbě jsem otěhotněla, ale v 16. týdnu mi na základě triple testů řekli, že něco není v pořádku.

Co konkrétně?

Dozvěděla jsem se, že hrozí vysoká pravděpodobnost Downova syndromu. Poslali mě proto na amniocentézu. Pokud to mám říct upřímně, nezabývala jsem, zda jít či nejít. Nechtěla jsem to vědět, protože je to můj způsob nazírání na svět.

Někdo se možná nechce podívat pravdě do očí, protože by to bolelo. Ale já jsem chtěla znát pravdu, abych se mohla připravit. Podle mé zkušenosti je totiž velký rozdíl, jestli čekáte zdravé nebo postižené dítě. Nedokázala bych překonat těhotenství s takovou zátěží a s vědomím, že nemám jistotu.

Kdy jste se již s jistotou dozvěděla, jakou diagnózu má vaše dítě?

Na Mikuláše před Vánocemi jsem šla na odběr plodové vody a pak jsme čekali, výsledky měly být až po svátcích. Byly to neskutečně těžké Vánoce. 27. prosince nám volali z genetiky, že výsledky jsou špatné, že čekáme chlapečka s Downovým syndromem. Samozřejmě, hned nám nabídli možnost potratu.

K potratu mě posouval systém


Co se vám při této nabídce honilo hlavou?

To, že určitě chci jít na další vyšetření a kdyby se potvrdila i nějaká forma srdeční vady, což tyto děti často mají, pak bych tuto možnost zvažovala.

Kdo vám ještě říkal o možnosti potratu jako řešení vaší situace?

Už na genetice a pak i někteří gynekologové. My jsme křesťanská rodina a předtím jsem potraty neřešila, protože vůbec nepřicházely v úvahu. Když se však najednou dozvíte takovou diagnózu vlastního dítěte, je to skutečně těžké.

Začátkem ledna jsem byla na ultrazvuku srdíčka a gynekolog zjistil, že je tam těžká chyba. Poslal mě do kardiocentra, kde to diagnostikují přesněji. A v té chvíli jsem si řekla, že když se potvrdí chyba, která bude znamenat velké utrpení dítěte, tak zvažuji potrat. To bylo v jednadvacátém týdnu těhotenství.

Co vám řekl gynekolog, který diagnostikoval poruchu srdce?

Zeptal se mě, jestli zvažuji potrat. Odpověděla jsem ano. Řekl mi, že v takovém případě se uvidíme zanedlouho. Možnost potratu je na Slovensku do 24. týdne z důvodu vážného poškození plodu. Měla jsem tedy ještě 3 týdny čas.

Co následovalo?

S manželem jsme ještě šli do dětského kardiocentra na ultrazvuk srdíčka. V době, kdy jsme tam byli my, se dělaly vyšetření ženám, u nichž bylo podezření na těžké diagnózy. Přede mnou vyšla žena v dvacátém týdnu, která čekala dvojčata, a lékař jí právě oznámil, že jedno její dítě odumřelo a uvidí, jaký to bude mít vliv na žijící miminko.

ultrazvuk, Skitterphoto, CC0 Public Domain / FAQ, pixabay.com


Nám kardiolog potvrdil, že náš chlapeček nemá vyvinutou pravou srdeční komoru a k tomu kopu dalších anomálií. Je to jedno z nejvážnějších vrozených vývojových vad srdce. Znamenalo to, že po narození by ho čekala série těžkých operací srdce, první hned po narození, druhá v třetím měsíci, třetí v třetím roce života. Řekl nám i to, že synáčkovo srdce nikdy nebude zdravé.

Kardiolog vám dal nějaké doporučení?
<>br> Řekl nám, že když dítě zemře teď, tak to překonám. Ale když zemře jako tříměsíční nebo tříleté, tak se z toho pravděpodobně nikdy nedostanu. Lékaři říkali, že jsme mladí a můžeme mít ještě zdravé děti. Synova choroba byla náhodná mutace, měli jsme proto stejnou šanci mít zdravé děti jako ostatní páry.

Takže vám doporučil jít na potrat, protože to tak bude lepší pro vaši psychiku. Celý systém vás tak nenápadně posouval do jasného rozhodnutí?

Spíše nápadně než nenápadně. Šlo prostě o rutinní standardní postup.

Instinkt mi velel řešit to útěkem


V celém tomto procesu jste chodili od jednoho lékaře k druhému. Byl tam celou dobu někdo, kdo by vám nabídl alternativu nebo pomoc psychologa?

Ne. Byli jsme s touto informací sami.

Úplně sami?

Naštěstí, měli jsme a máme skvělou rodinu, která nás podržela a ve všem podporovala. Moje máma byla pro mě velkou oporou, máme i kamarády, kteří nás ani tehdy neopustili.

Dostali jste kontakt na nějaké občanské sdružení nebo kontakt na rodinu, která si něčím podobným prošla a rozhodli se dítě donosit?

Ne.

Jak jste tedy postupovali?

Byla jsem v 21. týdnu, měla jsem tedy čas vše zvážit a rozhodnout se.

Když nám lékař oznámil diagnózu, byla jsem tím tak šokovaná, že téměř jsem ty informace nevnímala. Později jsem vzala papír s diagnózou a luštila jsem ji slovo za slovem. Zoufale jsem přes internet hledala rodiny s podobným dítětem, abych viděla, jestli se tak dá žít nebo co to obnáší.

Našla jste ji?

Nenašla jsem žádnou rodinu u nás, jen dva silné příběhy na maďarském webu, kde se dvěma rodinám narodily nediagnostikované Downovým děti s těžkou srdeční poruchou, srovnatelné s tou naší. A obě děti zemřely do věku dvou let, přičemž měly za sebou nesčetné operace. Jedno děťátko jich překonalo až sedm, což byla pro mě hororová představa. A tyto dvě rodiny trávily ty dva roky v podstatě stále v nemocnici a děti nakonec umíraly na operačním stole samy.

Zdálo se mi, že je za tím enormně velké utrpení s vědomím, že děti i tak zemřou. Tehdy jsem si řekla, že toto ne, do tohoto já nejdu. Porovnávala jsem si utrpení z potratu a utrpení dítěte, kdy bude sedmkrát otevřený jeho hrudníček, bude na přístrojích, bude trpět a umírat sám.

szjeno09190, CC0 Public Domain / FAQ, pixabay.com


Zároveň díky těmto příběhům ve mně později uzrálo rozhodnutí, že své dítě nenechám zbytečně trpět a zemřít samo, že chci být u něho, když ten čas přijde.

Myslela jste i na sebe a život vaší rodiny?

Určitě ano. Chtěla jsem z toho uniknout a nemyslím si, že existuje rodič, který by se chtěl dívat na smrt svého dítěte. Věděla jsem, že mě čeká jeho pomalé umírání. Na druhou stranu, při potratu by trpělo den a byl by konec.

A navíc, já velmi těžko buduji vztah se svými dětmi během těhotenství. Pro mě se stanou reálnými, až když se narodí. Tehdy to už jde bez problémů. Takže jsem nad tím vážně uvažovala. A instinkty mi velely utect, chránit se. Bylo to velmi velké pokušení a hrozný zápas.

Jak na toto vaše dilema reagoval manžel?

Říkal mi pořád, že to bude dobré, že to zvládneme. Já jsem oponovala, jak to, že to bude dobré? To je přece nesmysl, aby to bylo dobré. Velmi jsem se zlobila, že mě chtěl utěšit. Ale on od začátku velmi miloval toho chlapečka. On je jeden z mála mužů, který dokáže mít vztah k miminkům. I dnes má velmi silný vztah s našimi dětmi, ale i s cizími.

Když jsem ho tehdy viděla hrát si s cizími malými dětmi, měla jsem pocit, že to nepřežiju. Manžel si však stál od začátku za tím, že dítě se prostě musí narodit, ať už je to tak nebo onak.

Jeho jistota vycházela z víry v Boha?

Určitě to bylo prvořadé, ale i z jeho velmi racionálního, realistického přístupu. Já jsem asi měla větší fantazii a uměla jsem předvídat, co to bude znamenat, když si ho necháme. U nás je víra žitá, ani jsme neuvažovali, zda se má nebo nemá narodit. Dítě jsme počali, tak se narodí. Neřešil to nějak teologicky, spíše takto primárně.

I vy jste křesťanka, ale přece se ve vás otevřela otázka, jestli jít na potrat.

Byl to pro mě tak obrovský šok a instinkt mi velel řešit to útěkem. Byl ve mně vnitřní konflikt - toto dítě se má narodit pouze pro utrpení a smrt? Pro nic jiného, ​​jen pro utrpení a smrt? S tím jsem se neuměla vyrovnat. Opakuji, bylo to velké pokušení a velký boj o mou duši.

V této etapě rozhodování jste vyhledala i občanské sdružení, které se věnuje rodinám s dětmi s Downovým syndromem. Jak vám to pomohlo?

To, že jsem je vyhledala, bylo samozřejmé, chtěla jsem mít celistvý pohled. Ale ani oni neměli rodinu, která by měla Downíka s naší diagnózou srdce. Je to vzácná anomálie, ale takové děti se už zřejmě ani nenarodí, protože volba je už předem jasná. Mluvila jsem s doktorkou Schustrovou, která sama má dítě s Downovým syndromem, to byl první člověk, který byl pro to, aby se náš syn narodil.

Čím vám argumentovala?

Dala nám kontakt na profesora Glase, uznávaného bioetika, a s ním jsme si povídali o problému z hlediska etiky. On mi řekl zásadní věc, že ​​je pravda, že dítě bude trpět, když se narodí. Ale kdybych šla na potrat, tak mu já sama způsobím bolest a utrpení.

To u mě zavážilo, argument, že zatímco je dítě v děloze, netrpí, je chráněno, je bez bolesti, moje tělo za něj odvede celou práci, ale ono se má dobře. Kdybych šla na potrat, naruším to a sama mu způsobím bolest. Zatímco když se narodí, už to není můj zásah, už je to jeho život. Takto mi to začalo dávat smysl.

Modlitba je cenná, ale potřebovala jsem víc


Je zajímavé, že jako věřící jste potřebovali argumenty proti potratu od bioetika, lékaře. Na církev jste se neobrátili?

Ale ano. Hledali jsme kněze, který by nás pochopil s celým tím dilematem. Tedy by pochopil, jak uvažujeme. Byli jsme za několika, já jsem v té době chodila i namátkově ke zpovědi, že snad najdu někoho, kdo mi bude rozumět. Byli ochotni se mnou mluvit, ale vždy to skončilo tím, že si máte dítě nechat a my se za vás budeme modlit. Ale já jsem jen s bolestí opakovala: já se budu muset dívat na umírání svého dítěte a vy mi říkáte, že se za mě budete modlit?

Co byste tehdy potřebovala slyšet?

Modlit se za někoho je nesmírně cenné, jenže jsou situace, kdy nestačí nabídnout pouze modlitbu. Ale celého člověka, svou přítomnost a doprovod. Čekala jsem nejen pokyny, ale také podporu, aby mi někdo řekl, že bude při nás stát během celého toho procesu. Že mi někdo nabídne, zavolejte mi leckdy, tady máte moje číslo, když vás přepadnou pochybnosti. Nebo dokonce, že já vám budu volat, i když to nebudete chtít a budete trpět, budu tam, budu při vás.

Co vám pak přineslo více klidu?

Nic, do konce těhotenství jsem necítila žádný klid. Rozhodla jsem se, že na potrat nepůjdu a myslela jsem si, že se mi uleví. Ale nebylo to tak. Změnila jsem však gynekologa, byla jsem totiž v jedné bratislavské renomované klinice, která řeší neplodné páry, ale měla jsem dojem, že jim nezapadám do dokonalých statistik - dokonalých rodičů s dokonalými dětmi.

Dali mi podepsat papír, že rodiče přesto, že byli poučeni, potrat odmítají. Tato formulace mě tehdy velmi urazila a zraňovala, protože já jsem se pro našeho syna rozhodla ne navzdory nemoci, ale s nemocí. A to je velký rozdíl. Pro Matúška jsem se rozhodla s plným vědomím a prožíváním.

Jak pokračovalo těhotenství?

tasha, CC0 Public Domain / FAQ, pixabay.com


Stále jsem řešila, co nás čeká a co nemoc dítěte bude pro nás znamenat. Po množství internetových stránek o srdečních chorobách jsem se dopracovala ke slovíčku paliativní přístup. Ten hovoří o odmítání úporné a marné léčby.

A tak jsem našla i dětský hospic Plamínek, kam jsem volala a dostala jsem okamžitě termín. Mluvila se mnou ředitelka, doktorka Jasenková, vysvětlila mi srdeční vadu, naše možnosti a tady jsem konečně slyšela ty věty, které jsem tak velmi potřebovala: že v tom nebudete sama. Že když budete mít problém, můžete nám zavolat. Když váš chlapeček bude mít bolesti, my přijdeme, utišíme ho. To mi velmi pomohlo.

Plamínek vás provázel po celou dobu?

Měli sestřičku, která pracovala současně v Plamínku a na dětské kardiologii. Šla jsem se s ní tedy podívat, kam se dostane synek, když se narodí. Byli jsme na oddělení kardiologie, kde jsem na JISke viděla maličká miminka s hromadou hadiček na přístrojích. Pamatuji si, jak jsme si sedli a já jsem se na ni vážně podívala a řekla, že já tohle nechci. A tehdy mi řekla, že v tom případě si můžeme zvolit přirozenou cestu, tedy při potvrzení diagnózy nepodstoupit léčbu.

Dostali jste tuto možnost automaticky nebo vás systém posouval k tomu, abyste dítě dali léčit, operovat?

Tím, že jsem to všechno věděla už v prenatálním stádiu a měla jsem čas pochopit diagnózu a jaká bude léčba, tak jsem měla vcelku jasnou představu, co pro svého syna chci. A tedy, že chci všechny adekvátní postupy, které mu přinesou přiměřené zlepšení a úlevu. Ale že nechci nic, co je zbytečné nebo rizikové.

Tady pro mě víra byla asi uchopitelnější ve smyslu, že věčný život existuje a že když se mé dítě narodí tak nemocné, že nebude moci žít, tak ho předám Bohu. Nebudu marně bojovat o jeho život a prodlužovat mu bolest. Řekla jsem si, že když jsem mu už dopřála klid v děloze, dopřeji mu ho i po narození. A hlavně jsem chtěla, aby pokud možno netrpěl a neumíral sám v nemocnici, ale abych tehdy mohla být s ním.

Učila jsem se žít pro přítomnost


Jak se Matouš narodil?

Císařským řezem v 36. týdnu. To jméno jsme mu vybrali proto, že znamená Boží dar. Chtěla jsem tím vyjádřit, že já tomu sice nerozumím, ale ty, Bože, pamatuj, že jsi mi ho dal jako dar. A abych si to začala uvědomovat, že on je dar jakýmsi nepochopitelným způsobem.

Do té doby jsem se celé těhotenství neuměla modlit, do kostela jsem chodila jen velmi těžko. Ale manžela jsem vždycky držela za ruce, když se on modlil, jen jsem mu říkala, že modli se ty, já to nedokážu. Dělám, jak to ode mne chce Bůh, budu se modlit svým jednáním, ale slova jsem neuměla použít.

Po porodu jsem byla velmi nemocná, dostala jsem otravu krve, a tak jsem ho ani hned neviděla. Hned po porodu ho museli operovat, protože neměl vyvinutý konečník, takže udělali vývod. Srdeční vada se potvrdila, ale nemuseli ho operovat, protože on měl přesně takové zúžení cévy, které by mu jinak potřebovali vyrobit. Takže srdce mohlo nějak fungovat. Asi šest týdnů jsme byli v nemocnici, než se stabilizoval.

A tehdy se za námi zastavil primář kardiologie doktor Hrebík a řekl nám, že máme dvě možnosti. Buď si zvolíme cestu utrpení v nemocnici, protože kdyby byl operován, už se nedostaneme z toho systému ven. Nebo můžeme jít domů a užívat si čas, který je nám dán v klidu. Ptala jsem se, jestli je rozdíl v trvání. Řekl nám, že to neumí zaručit. Rozhodli jsme se jít domů do péče Plamínku.

Podařilo se vám žít jako normální rodina?

V podstatě ano, fungovali jsme relativně normálně. Byla jsem jako běžná matka doma s dítětem. V květnu nás pustili, přes léto Matúško celkem přibral. Z Plamínku chodili každý druhý týden ho kontrolovat. Měli jsme kyslíkový koncetrátor, neboť nám modral, srdce nemohouc okysličovat celé tělo. Měli jsme hodně problémů s jeho vývodem, zapalovala se mu kolem něj pokožka, a když plakal, ztrácel vědomí. Tyto stavy jsem nazývala exkurzemi do nebe.

To nezní jako relativně normální život maminky ...

Ale snažili jsme se o klid. Chodila jsem normálně s kočárkem na procházky, na výlety. Navštěvovala nás rodina a kamarádi. Ale každému jsem říkala, že toto děťátko zemře. Velmi mi však nevěřili - kromě mé mámy, všichni to podvědomě vytěsňovali.

Při Matúškovi jsem se učila žít pro přítomnost. Nic se nedalo předvídat nebo naplánovat. Mezi mnou a budoucností, zdravými dětmi a normálním životem měla stát jeho rakvička, s čím jsem velmi těžko zápasila. On a také velmi cenní lidé z Plamínku mě vedli k životu v přítomnosti, nevěnovat se budoucnosti a neřešit minulost.

Kdy se situace zhoršila?

V září jsme měli jít na první hospitalizaci, neboť mu chtěli udělat katetrizaci, aby zjistili, v jakém stavu je srdíčko. Nabízeli nám možnost operace, byli jsme stále znovu a znovu konfrontováni s volbou, co s ním dál. Toto rozhodování bylo možná ještě těžší než to první. Neboť v prvním případě bylo alespoň jasné, co nám říká naše víra.

příroda, www.pixabay.com, Licence: CC0 Public Domain / FAQ


V tomto případě to bylo docela na našem osobním přístupu a hodnotách. Kamarádka mi tehdy poradila učinit rozhodnutí, které budu cítit blíže k lásce. Tak jsme opět řekli, že jedeme domů, Matúško zůstává na konzervativní léčbě. Tehdy to manžel nesl velmi těžce, že odmítáme lékařské zásahy a je to definitivní. Ještě na Svátek všech svatých jsme s ním byli v kostele, a když staří lidé šli na pomazání nemocných, tak jsem se s ním jako poslední postavila do řady.

Kdy jste věděli, že už je zle, že se z toho Matúško nepozbírá?

Začátkem listopadu mu stoupla teplota, šli jsme do nemocnice alespoň na infuze. Ale už se nepozbíral. V pátek se mu přitížilo, bylo jasné, že umírá. Máma mi už tři dny předtím říkala, že dítě ti umírá, ale já jsem tomu nechtěla věřit, přestože jsem byla na to víceméně připravena.

Ke konci dostával už jen podpůrnou léčbu, snížili mu infuze i kyslík, dostal morfin na bolest ... Nedali nám ani podepsat, že nechceme resuscitaci. Tam se za nás postavil náš primář, abychom alespoň od tohoto gesta byly ošetření. Dostali jsme pokoj, kde jsme mohli být spolu. Zastavili se za ním i babičky a Matúškova kmotra, aby se rozloučili. Když umíral, zpívala jsem mu Magnificat a modlili jsme se spolu. Byl to posvátný čas, velmi blízko nebi. Zemřel v sobotu o čtvrté nad ránem v mém náručí. (Ticho.)

Nechápu to, ale mělo to smysl


Když jste od té doby mysleli na své rozhodnutí ponechat si děťátko, jaký pocit ve vás zůstal?

Ani 9 let po jeho smrti není snadné říci, že to bylo dobré tak, jak to bylo. Nedokážu upřímně říct, že chápu, proč se můj syn narodil tak nemocný a proč tak trpěl. Paradoxně mi pomáhá to, že jsem při něm mohla být při jeho odchodu.

Když umíral, byl v něm totiž velký klid. On nebojoval. Přijímal svou bolest odevzdaně a naplno. Bolesti se neumíme vyhnout, je to cena za život a za lásku. Při jeho smrti nás však naplnil neskutečný pokoj a pocit velkého požehnání.

dětská rakvička


Tento pocit vám zůstává?

Požehnání či bolest? Samozřejmě, bolest se občas vrací. Zakladatelka hospiců v Maďarsku Alai Polz to přirovnala k zásuvce, ve které je všechno to prožité, jen je zavřená. Kdybych ji otevřela, jsou tam všechny moje pocity, celé utrpení, jen ji už umím zavřít.

Zápas o lidskou duši je složitý. Není to jednoduché, že všechno přijímám hned a jak to přichází. Boji se nelze vyhnout. Ale rodiny, které jsou tomuto vystaveny, si zaslouží celou naši pomoc a podporu, kterou jim umíme poskytnout.

Dospěla jsem k tomu, že nám nepřísluší rozhodovat o životě a smrti. A jsem přesvědčena, že naše duše a naše psychika neunesou to, když si zvolíme smrt, aniž by se nepokřivila. Například v románech o Harrym Potterovi to autorka vyjádřila velmi výstižně: kdo zabíjí, tomu se duše zmrzačí, odtrhne se z ní kus. A duše se dá sjednotit - lítostí.

Jsem člověk velké vnitřní svobody. Pro mou povahu byl velmi důležitý pocit, že jsem získala možnost se rozhodnout, že jsem pro Matúška mohla říci své ano a nebyla jsem tím konfrontována bez možnosti zaujetí postoje. Zpětně to vnímám jako akt velké Boží lásky ke mně, který mě respektoval a pomalu vedl.

Pak se vám narodily tři zdravé holčičky. U nich jste odmítla prenatální testy?

Prenatální diagnostika je proto velmi těžká, protože přivádí matky do situace, že se musí rozhodovat mezi životem a smrtí. A to nám nepřísluší.

U první dcery jsem testy neodmítla, asi jsem se velmi bála. Měla jsem opět špatné výsledky krve, takže jsem byla na amniocentéze, kde však vyšlo, že je zdravá. Při dalších dvou dcerkách jsem už nešla, byla jsem přesvědčená, že kdyby to byla vážná chyba, tak to později na ultrazvuku uvidí a mě to nijak neovlivní. A kdyby něco, už jsem měla síť lidí, na které se obrátit.

Nejsem však apriori proti těmto testům, protože při prvním dítěti mi to pomohlo na všechno se připravit a zvolit si postup léčby. A to je přesně to, na co má prenatální diagnostika sloužit. Chyběl mi však přitom systém podpory i ze strany zdravotníků i ze strany církve. My jsme na to byli sami.

Převzato z www.postoj.sk, článek z 1. 11. 2016 naleznete zde.

logo- postoy.sk


Lilie, foto:Stan Shebs, CC BY-SA 2.5,wikimedia.org
10246

Sdílet

Související články:
"Zdržet se", když jde o progres, je nepřípustné (19.11.2018)
Dva rozhovory, dvě životní svědectví žen, zamyšlení (nejen) k dušičkovému času (07.11.2018)
Dokumentární film svědectví: Guru nebo Ježíš (05.11.2018)
Víme, který světec se narodil v den našeho křtu? Ne? Možná se připravujeme o zázrak .. (23.10.2018)
Bývalá olympionička, nyní františkánka, odhaluje tajemství vnitřního pokoje (14.10.2018)
5 populárních klišé o křesťanech (09.10.2018)
"Co jako v tom kostele vidíte?" (20.09.2018)
Chceme diváky vyrušit ze sebestřednosti (11.09.2018)
Měla jsem stále pocit vlastního hříchu (30.08.2018)
Novak Djokovič: více než sportovec jsem křesťan (27.08.2018)
"Tvoje děťátko má již deset prstíků" - adoptovaného chlapce dělily od potratu pouze sekundy (18.08.2018)
Andrea Bocelli: Věřit lze jen dvěma způsoby: v Boha buď dobrého anebo krutého (18.08.2018)
"Vězení mě osvobodilo ze starého života." Mimořádné svědectví! (17.08.2018)
Emmin příběh - Vítězství odpuštění (05.08.2018)
Mary Kenneth Keller - řádová sestra a vědec v jednom (01.08.2018)
Letní otazníky ztraceného rakouského růženčáře (28.07.2018)
Otec ho týral, ale on byl schopen odpustit (22.07.2018)
Pokud se cítíte líní, když máte jít na mši svatou, vzpomeňte si na kněze Ganniho z Iráku (17.07.2018)
Důvěřujme Panně Marii a jejímu synovi Ježíši Kristu, protože jim nic není nemožné! (svědectví) (15.07.2018)
Když se fotbalista pokřižuje (15.07.2018)
"Máš duši. Dávej na ni velký pozor": Chris Pratt překvapuje svědectvím na MTV awards (14.07.2018)
Reparát z lásky, svědectví otce jehož syn propadl drogám (09.06.2018)
Syrská mystička Myrna Nazzour opět v Bratislavě (03.06.2018)
3 bývalí satanisté se vracejí domů, do Katolické církve (24.05.2018)
Zázrak Božího milosrdenství (svědectví) (17.04.2018)
Rozhovor se světoznámou atletkou Blankou Vlašićovou o obrácení a víře v Boha (10.04.2018)
Silné svědectví desetiletého poutníka (26.03.2018)
Záchrana duše (Bůh umí použít i naši chybu) (24.03.2018)
Svědectví o manželské věrnosti - Nemohla jsem jinak (09.03.2018)
Svědectví české medžugorské poutnice: Porod pro nebe (17.02.2018)
Zachránila mě poslušnost knězi - skutečný příběh (15.02.2018)
Bývalý voják se uzdravil díky Marii, Růženci a Medžugorje (09.02.2018)
Matka odmítla jít na potrat a z jejího dítěte se stala italská pěvecká hvězda - Andrea Bocelli (04.02.2018)
Viral video: Emily vysvětluje proč zanechala 'super' život lesbičky, a šla za Kristem (29.01.2018)
Svědectví: UZDRAVENÍ V MÉM ŽIVOTĚ A NOVÁ PRÁCE (16.01.2018)
Plival na lidi, kteří šli na mši svatou - dnes je z něj kněz (29.12.2017)
Vaše holčička po narození zemře, jděte na interrupci (19.12.2017)
Zázračná medaile a paní učitelka (27.11.2017)
Víra - jen pro primitivní lidi? (20.11.2017)
Beseda s Věrou Sosnarovou ve Višňové (okr. Znojmo) (26.10.2017)
Svědectví (08.10.2017)
Svědectví (07.10.2017)
Příběh křtu z Ruska - proč to dítě plakalo? (05.10.2017)
Viděla jsem živého Krista v Hostii – a obrátila jsem se! (03.10.2017)
Fotbalista: ‘Důvěra v Boha mi dává sílu’ (29.08.2017)
Jeho první i poslední hodinu jsme prožili spolu (21.08.2017)
Bývalá Miss Pennsylvánie byla počata při znásilnění - její matka se rozhodla pro její život (21.08.2017)
Vdala jsem se za kněze (02.07.2017)
Svědectví na KEFASFESTu: muži z komunity CENACOLO - „Ze tmy do světla“ (22.06.2017)
TOP příběh! Vidět mého otce, jak se modlí růženec, mě zachránilo před homosexualitou (23.05.2017)
Ze znásilnění těhotenství. Louise si vybrala život a už se nikdy neohlédla zpět (05.05.2017)
Jsi ochoten zemřít za svou víru? (video) (27.04.2017)
Bůh neopouští (svědectví) (19.04.2017)
Uděluji ti rozhřešení... (svědectví) (14.04.2017)
Jak nedostatek úcty k eucharistii odrazuje lidi od katolicismu (13.03.2017)
Jak mě "Bůh zachránil od sebevraždy": Bývalá ateistka a rocková hvězda Lacey Sturm našla Ježíše (24.02.2017)
Americká hvězda přiznává svou závislost na pornu - a jak se jí zbavila (25.12.2016)
Co jsem se naučil od unaveného kněze (aneb lekce pokory...) (26.09.2016)
Vždycky jsem si myslel, že jsem se gayem narodil. Dnes jsem šťastně ženatý otec. (21.09.2016)
Sedmibolestná v domě Myrny Nazzour (18.09.2016)
Mladá muslimka hozená do studny napospas smrti tvrdí, že ji zachránil Ježíš (06.09.2016)
Modlitbové setkání s mystičkou Myrnou Nazzour (04.09.2016)
Každý má svoji cestu (02.09.2016)
Dr. Gloria Polo na Slovensku - Svědectví ženy zasažené bleskem (Video) (23.08.2016)
Dr. Gloria Polo přijede na Slovensko (07.07.2016)
Zvolte si správnou cestu: Odkaz kajícího vraha (06.07.2016)
(Nejen) 13. komnata Ladislava Křížka, svědectví o slávě, pádech a obrácení... (27.06.2016)
Návrat k Bohu z nástrah esoteriky a okultismu (25.06.2016)
Téměř ochrnul, pak se stal nejlepším. Bez Boha nezmůžu nic, tvrdí fotbalista Kaká (07.06.2016)
Aktualizované: V Jižním Súdánu postřelili slovenskou misionářku a lékařku
+ Sr. Veronika Terézia Racková v relaci TV LUX Vlastná cesta z 28.10.2012
(20.05.2016)
Bývalá pornoherečka Jan Villarubia: Bůh mi odpustil a uzdravil mě (08.04.2016)
Medžugorje: Oáza v poušti tohoto světa (svědectví) (24.02.2016)
Půst a jeho nesmírné hodnoty (09.02.2016)
Matka Ježíšova oslovila lékaře, který provozoval potratovou kliniku (09.02.2016)
Svědectví: Už nikdy více pro-choice ... protože si mě našla Pravda (01.02.2016)
Úžasné svědectví herce, který hrál Ježíše Krista (video) (21.01.2016)
Porodila ve dvanácti po znásilnění a nelituje toho (01.01.2016)
Svědectví: Radili mi nechat předčasně narozená dvojčata zemřít, bojovala jsem za ně celou svou bytostí (25.12.2015)
Žili 25 let jako "bratr a sestra", aby mohli chodit ke svatému přijímání (13.12.2015)
Leoš Ryška: Vděčím babičce za to, že žiju (27.11.2015)
"Dělal jsem satanistické rituály na potratových klinikách, dnes jsem katolík!" (02.11.2015)
Žena po rozvodu: Zůstala jsem věrná manželovi (21.10.2015)
Svědectví: Proměnění (19.10.2015)
Boží otcovství a satanův útok (10.10.2015)
Když jsem měla šestnáct, byla jsem znásilněna. Ale potrat byl mnohem horší. (20.09.2015)
Proč jsem a zůstávám katolíkem (PhDr. Radomír Malý) (17.09.2015)
Nejvyhledávanější porno hvězda zveřejnila šokující zprávu o porno průmyslu (01.09.2015)
Jak jeden skeptický vědec uvěřil Turínskému plátnu (23.08.2015)
Svědectví z Medžugorje: Immaculée, která přežila genocidu v Ruandě (13.08.2015)
Beáta Chrenová: Děti nepotřebují exotické dovolené, ale náš čas (09.08.2015)
Svědectví Gabrielly Colins o prožitku Medžugorje (25.07.2015)
"Dnes nejdete na potrat": Sestřička, která změnila můj život (svědectví) (22.07.2015)
Svědectví - boj s nemocí (20.07.2015)
Světově uznávaný fotbalista se rozhodl počkat se sexem až do manželství (17.06.2015)
Teologie těla a život v celibátu, jde to dohromady? (12.06.2015)
Svědectví úcty k Božskému srdci (01.06.2015)
Povolání je ustavičné dobrodružství (21.05.2015)
Žádostivost vyhrála: Jak porno zničilo moje manželství (11.05.2015)
Adoptovaná žena našla svou biologickou matku - byly kolegyně (07.05.2015)
A ochutnal jsi někdy? (27.04.2015)
Odkaz ženy s přelepeným okem: Narodili jsme se a už nikdy nezemřeme (18.04.2015)
Přičiň se a Pán Bůh ti pomůže (14.04.2015)
* Svědectví děvčátka v utečeneckém táboře...
* Svědectví bratra syrských mučedníků ...
(01.04.2015)
Děsivé svědectví katechetky z Belgie: Kam kráčí Církev na západě ? (13.03.2015)
Byla jsem satanistkou (svědectví) (15.02.2015)
Žena, která si po znásilnění ve 12-ti vybrala život, ničeho nelituje. (11.02.2015)
Keňa - Afrika očima dobrovolnice (30.01.2015)
Příběh mého obrácení – Timothy Tindal-Robertson, spisovatel a publicista (28.01.2015)
Nečekaná příhoda (31.12.2014)
Test NASA (31.12.2014)
Svědectví: Mé tělo patří Pánu a Pán vládne mým tělem (18.12.2014)
Můj příběh: o. Jozef Maretta - Jsem exorcista. (video) (24.11.2014)
Skryté požehnání neplodnosti (17.11.2014)
Dynamický rozvoj křesťanství v Indii (01.11.2014)
Obětovala se za děti (27.10.2014)
Ochrnutý katolík obětoval život při záchraně dítěte (23.10.2014)
Ateismus je překonán (22.10.2014)
Svědectví z jednoho setkání nezadané katolicky zaměřené mládeže. (21.10.2014)
92letá odzbrojila lupiče (21.10.2014)
Volejbalová trenérka se nevzdává a bojuje za své dítě (21.10.2014)
Duchovní uzdravení v Lurdech (18.10.2014)
Bolestná cesta návratu - Markéta Armstorferová, mistryně reiki, se po létech bloudění vrací (17.10.2014)
Jakého tě najdu, takového tě odsoudím... (16.10.2014)
Vymodlili si zázrak - jeden den se svým děvčátkem (14.10.2014)
Svědectví učitelky: Moje zkušenost ze školení o muzikoterapii (10.10.2014)
Moji manželku jsem nemiloval, když jsme se brali (01.10.2014)
Přišla jsem domů bez děťátka (01.10.2014)
Profesionální zápasník počatý při znásilnění podporuje otcovství (29.09.2014)
Syn s rozštěpem páteře je darem pro naši rodinu (21.09.2014)
Učitelka (02.09.2014)
Svědectví: Bez šance na přežití (28.07.2014)
Rumunská modelka riskujete kariéru kvůli pro-life názoru (11.07.2014)
Svědectví: Ježíši přijď a uzdrav mě (08.07.2014)
FOTKY obětí potratu - způsobují matkám trauma? (07.07.2014)
„Byl jsem gangsterem“ (05.07.2014)
Děťátko prohlášené za mrtvé, ožilo. Dnes už má 3 měsíce. (26.06.2014)
Španělská modelka se stala řeholnicí (25.06.2014)
Matka odmítla operaci mozku, chlapečka porodila v kómatu (23.06.2014)
Ďábel je dnes aktivnější, než kdy jindy. (07.06.2014)
Britský teenager veřejně prezentuje svoje panenství (03.06.2014)
Otec mi pomohl stát se "opravdovým mužem" a skončit s pornem. Teď jsem knězem. (26.05.2014)
Mladý poutník Petr svědčí o svém obrácení (10.05.2014)
Nádherná odpověď 29-leté ženy na otázku proč jsi ještě stále panna? (11.04.2014)
Raději zemřela, než by zabila své dítě. (10.04.2014)
Prožila jsem opravdové divy (10.04.2014)
Vidíme v druhých Krista? (03.04.2014)
Bůh se dotkl mého života (13.03.2014)
Církev a občanská společnost na dnešní Ukrajině (08.03.2014)
Turínské plátno je z 1. století, tvrdí autor posledního výzkumu (04.03.2014)
Nákup v Bille (19.02.2014)
Cesta do Alp (14.02.2014)
Darované květiny (13.02.2014)
P. Pavel Havlát: Kněžství je príma svátost (12.02.2014)
Passoliniho Evangelium podle svatého Matouše (25.01.2014)
Ježíš je Bohem života - myšlenky podsouvané satanem a myšlenky inspirované Duchem Svatým (24.01.2014)
Obrácení olympijského vítěze v boxu (23.01.2014)
Ježíš mě přivedl k plnosti víry (27.12.2013)
Benefiční vánoční koncert - Lidečko (26.12.2013)
Seděl jsem za kulometem a rozmýšlel, zda střílet. Byl Štědrý večer. (23.12.2013)
Svědectví: Medžugorjem se začal můj život měnit (22.12.2013)
Existuje Bůh? (18.12.2013)
Svědectví ve svědectví (23.11.2013)
Pro Boha a Matku Boží není nic nemožného (31.10.2013)
Moje obrácení – dlouhá cesta k pravdě (26.09.2013)
Zeptali jsme se...sestřičky Vojtěchy (11.08.2013)
Svědectví paní Libuše Danišové s prosbou o pomoc (31.07.2013)
Kněžské svěcení v Brně - Michal Cvingráf (10.07.2013)
Ztráta křesťanské víry (21.05.2013)
Uzdravení muslimského parašutisty (16.05.2013)
Modlil se za mne a za moji dcerušku (16.05.2013)
Kde končí naděje, začíná peklo...Každý je potřebný, na každém záleží (22.04.2013)
Smrt sestry Resoluty (bl. Restituty Kafkové) (10.03.2013)
Talkshow Cesta k andělům (12.01.2013)
Babi, kolik vlastně ti je let? (12.01.2013)
Fejeton novoroční aneb Matka Boží Panna Maria králická zůstává Útočištěm hříšníků (11.01.2013)
Opožděné interview s Matkou chudých (09.01.2013)
Svědectví ze školního výletu na Macochu (17.12.2012)
Matko, odevzdávám ti svého syna (17.10.2012)
Obrácení Andrého Frossarda (15.10.2012)
Získej druhé skutky lásky (30.09.2012)
Zajímavý citát 5 (02.09.2012)
Božské srdce splnilo slib (27.06.2012)
Proč jsem se stal katolíkem (24.06.2012)
Svědectví Honzy (06.06.2012)
Sebevražda (25.05.2012)
Pro nás (16.05.2012)
Důkaz, že EXISTUJE (13.05.2012)
Boží milosrdenství v mé duši (28.04.2012)
Zázrak korporálu (25.04.2012)
HIV-Příběh (23.04.2012)
Viktorie (12.04.2012)
Utonulý symbol 20. století (11.04.2012)
Podivuhodná Boží znamení (09.04.2012)
Na svatého Prokopa (02.04.2012)
Jsem katolík (31.03.2012)
Víra, naděje, láska (20.03.2012)
O vzniku obrazu na Turínském plátně (13.03.2012)
„Manifest víry“ aneb od islámu k Ježíši (25.02.2012)
Setkání před postní dobou (24.02.2012)
Zpověď =nádherný restart! (02.02.2012)
Antonietta Meo (06.01.2012)
Turínské plátno opět středem zájmu vědců (31.12.2011)
Ani já bych s nikým neměnil (29.12.2011)
Když Bůh s námi, kdo proti nám? (16.12.2011)
Adventní zamyšlení (30.11.2011)
Když se řekne exercicie na moři (29.11.2011)
Pouť na Velehrad - Dotek Boží lásky (24.11.2011)
Uzdravení na přímluvu Conchity Armidy (15.11.2011)
Otevřené dveře (20.10.2011)
Žena po potratu: Ten největší podvod! (16.10.2011)
„Nikdy ti nebude scházet láska“ (10.10.2011)
Získala jsem odpovědi na otázky (09.10.2011)
Půjč mi svůj úsměv (08.10.2011)
Blahořečení Drinských mučednic (04.09.2011)
Kdo hledá, najde (30.07.2011)
Být platným křesťanem (05.04.2011)
Dvě svědectví z 11.9. 2001 (04.02.2011)
Síla víry a modlitby (svědectví a modlitby k Pražskému Jezulátku) (19.12.2010)
Podivuhodné obrácení - svědectví dané v Medjugorje v březnu 2010. (29.10.2010)
Varování před nebezpečím šamanizmu a ezoteriky (04.09.2010)
| Autor: Roman Tomek | Vydáno dne 02. 11. 2016 | 2456 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: www.postoy.sk
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Jak se ti líbí časopis Milujte se!? (viz www.milujte.se)


Celkem hlasovalo: 402804
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
projekt Godzone=
Jsme mediálními partnery projektu Godzone.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace