Jak se farnosti Bohdalov a Nové Veselí připravují na lidové misie? A co od nich očekává duchovní správce farnosti, který již nejednou byl hlavním misijním kazatelem? Více v článku.
Rozhovor s Mons. Janem Peňázem k příležitosti nadcházejících lidových misií
1. Mohl byste mi krátce představit svoje farnosti?
Obě farnosti - Nové Veselí a Bohdalov - jsou dost podobné, protože jejich středem je vždy městys, každý něco přes tisíc obyvatel. K Novému Veselí patří 5 vesnic, každá má svou kapli, v ní se jednou za rok koná pouť na mši svatou tam jezdím přibližně jednou za měsíc. To samé Bohdalov, má čtyři vesnice, tedy čtyři kaple – jezdím tam též jednou za měsíc. V každé farnosti je jedna kaple úplně nová – v Rudolci byla kdysi kaple na zámku, pak ji nájemci zrušili, bohoslužby se různě stěhovaly až nakonec si místní postavili v roce 1998 novou kapli sv. Anny. A v Budči mezi Žďárem a Novým Veselím si postavili kapli Panny Marie Sněžné v roce 2008. Každá obec už má svou funkční kapli, kam se vejde minimálně 20 lidí, v zimě je někde větší teplo, jinde menší. V každé sídelní obci je škola od první do deváté třídy. Děti do náboženství nechodí až tolik, zvláště na druhém stupni jich chodí poměrně málo, ale jsem vděčný za každé dítě. Máme tady dvě katechetky a třeťáky učím sám. Je to všechno děkanství žďárské, okres Žďár, kraj Vysočina, ale v minulosti to bylo úplně odděleno, protože každá farnost byla v jiném děkanství a v jiném panství. Mezi Bohdalovem a Veselím je les, který tvořil hranici asi 500 let. Pater Kazík, můj předchůdce, jednou řekl: „Jak já mám z toho dělat celek, když to po 500 let byly dvě oddělené oblasti?“ Mezi těmi farnostmi je zdravá rivalita, a já bych si přál, aby zůstala zdravá, aby se to nějak nezkazilo. Malý důkaz toho je, že první devítiletka na venkově v Novém Veselí byla postavena v roce 1928, a do dvaceti let byla i v Bohdalově. Je to zkrátka taková zdravá soutěživost. V době komunismu bylo JZD založeno v každé obci, po čase nastalo povinné slučování, takže každá farnost byla jedno JZD. A pak je sloučili obě dohromady a tomuto JZD nedali jméno „Československo-sovětské přátelství“, ani „Vítězný únor“ ale „Svornost“. To není tak špatný název, i když je pravda, že jakmile to povolilo, hned se všichni osamostatnili. Jinde ovšem také. A v Novém Veselí je družstvo vlastníků, což je nejpřirozenější systém hospodaření, protože vlastník se stará o vlastní půdu, i když se nutně dávají dohromady s těmi druhými, v Bohdalově je akciová společnost. Ale oba dva podniky mi velice pomáhají – s dopravou, zapůjčením techniky a také poskytují dary na kostel a faru, jak v Bohdalově tak v Novém Veselí.
2. Proč jste do farnosti pozval misionáře?
Úplně pravdivá odpověď, až na dřeň, jak se říká, je, že jsem se dozvěděl, že mají volný termín. (smích) Tak jsem řekl: „Neváhej ani chvilku.“ No a protože lidové misie znám, jak ze svých minulých farností, tak proto, že jsem na některých byl. A protože jsem také cítil, že nelze do každé farnosti misionáře pozvat, protože půda musí být také trošku připravená, a tady si myslím, že je. No a vyšlo to tak, že se řeklo, že to bude už za rok, už teď na jaře. Tak jsme jaksi bez odkladu začali přípravu, která je trošku zrychlená. Modlili jsme se hned, jak se to rozhodlo.
3. Jak se na lidové misie připravujete?
Základem je modlitba. Jáhen Kinc zde byl už dvakrát a vysvětlil základní pojmy: misijní předsevzetí, misijní úmysl, misijní kříž a podobně. Bylo to psáno i v Misijním listě, který rozdávali Tři králové při sbírce – nejenom brali, ale i dávali. V rámci přípravy jsou schůzky na různých úrovních – byla i schůzka starostů, kde se probírala úřední stránka, protože většina obcí má vyhlášku o zákazu podomního prodeje a nabízení různých služeb. Tak jsme řešili otázku, jakého typu jsou ty služby - třeba popocházečské - a došli jsme k tomu, že ta vyhláška byla dána především proto, aby lidé nebyli překvapeni, když někdo přijde a řekne, že vybírá zálohy na vodu nebo elektriku a podobně: Každá taková návštěva se ohlašuje na obci - „zítra bude chodit zapisovač vody“ - lidé všechno vědí. Když obec předem ohlásí: „Budou tady misie“, tím to už není překvapení a nikdo si nemůže stěžovat. Potom taková skrytá příprava bylo představení misionářů o 20 let mladších, to bylo právě teď, když jsme s o. Markem vzpomínali na pěší pouť do Říma v jubilejním roce 2000, kterou jsme ze své strany brali jako dárek Pánu Ježíši k jeho trojkulatým narozeninám.
4. Co od lidových misií očekáváte?
Očekávám prohloubení liturgického života, očekávám zárodky dalších společenství – jsou tu, ale ne zas tolik. A očekávám také trošku, jak se dneska říká, zviditelnění farností, zviditelnění Církve, zviditelnění Bible.
5. Jaká nová společenství očekáváte, jaká vám tu chybí?
Tak, tady jsou rodiče s dětmi, modlitba matek a v Bohdalově je modlitba matek a děti, které se schází v adventě a v postě, ale není tu mládež. Bylo biřmování a pak se to rozpadlo. A ministrantů je tu též velmi málo, ptám se jich, kdy uděláme schůzku a nikdo nic. Rád bych tu měl společenství ministrantů a mládeže. I když na společenství ministrantů je jich potřeba víc, jsou tu dva malí a víc velkých, ti ale už maturují a jeden je inženýr.
6. Zmínil jste, že máte s misiemi zkušenosti, máte pocit, že lidové misie pomáhají, že přivádí nové lidi do Církve?
Úplně na rovinu musím říct, že mám velice málo zpětných vazeb a dokonce je to tak, že když jsme skončili misie v mých farnostech, byl jsem pak brzy přeložený. (smích) Za mého působení na velkomeziříčsku se podařilo, že misie byly v každé farnosti, a všude o tom svědčí misijní kříž.
