Papež Pavel VI. - papež mnoha prvenství

Autor: Roman Tomek <roman.tomek(at)seznam.cz>, Téma: Zajímavé..., Vydáno dne: 12. 10. 2018

Vatikán-Řím Katolická církev žije v očekávání radostné události, svatořečení papeže Pavla VI., které se uskuteční v neděli 14.10. 2018. O tomto papeži bylo napsáno již mnoho a stěží je možné napsat o něm něco skutečně nového, neznámého. Je obecně známo, že papež Pavel VI., vlastním jménem Giovanni Battista Enrico Antonio Maria Montini (* 26. září 1897 Concesio, Itálie - † 6. srpen 1978, Castel Gandolfo, Vatikán), byl 262. papežem Katolické církve a jeho pontifikát trval od 21. června 1963 do 6. srpna 1978.





Tento papež nutně pokračoval ve šlépějích svých předchůdců, nebál se však v mnoha věcech jít svou vlastní, novátorskou cestou. Cílem tohoto článku proto nebude opakování notoricky známých biografických dat, ale trochu jiný pohled na tohoto papeže - pokus shrnout to, v čem byl tento papež převratně nový, originální. Které byly jeho největší novoty?

1. Papež Pavel VI. byl vůbec první papež od dob apoštola Petra, který navštívil Svatou zemi jako hlava Katolické církve. Tato papežova cesta byla zároveň historicky první papežskou zahraniční cestou. Pavel VI. navštívil i Jeruzalém, který ještě nebyl rozděleným městem, západní Jordánsko nebylo obsazenou oblastí a Židé mohli tehdy jen snít o tom, že se někdy budou modlit u Zdi nářků. V Jeruzalémě se papež zdržel pouze 11 hodin, ale to nic nemění na nesmírném historickém významu jeho návštěvy.

2. Papež Pavel VI. byl iniciátorem další průlomové historické události: 5.1.1964 se v Jeruzalémě setkal s nejvyšším představitelem východního křesťanství, s patriarchou Athenagorasem I. Zazněla slova vzájemného odpuštění.

3. Papež Pavel VI. uskutečnil první praktické kroky pro zahájení dialogu Katolické církve s nekřesťany a ateisty. V roce 1964 zřídil Sekretariát pro nekřesťany, v roce 1965 Sekretariát pro nevěřící.

4. Papež Pavel VI. jako první pontifik učinil významné gesto: zřekl se papežské tiáry, kterou 13. listopadu 1964 veřejně složil z hlavy a daroval ji chudým. Tímto gestem chtěl naznačit, že autorita papeže se nesmí zaměňovat s lidským a politickým typem moci.

5. Papež Pavel VI. dne 21. listopadu 1964 vyhlásil Pannu Marii za „Matku Církve“.

6. Papež Pavel VI. byl prvním velkým cestovatelem v dějinách papežství, který procestoval několik světadílů. Žádný papež před ním se nedostal tak daleko od svého papežského sídla jako Pavel VI. Uskutečnil daleké cesty: na eucharistické kongresy do Bombaje (r. 1964) a Bogoty (r. 1968), také do Fatimy v Portugalsku (r. 1967), do Ženevy (r. 1969), do Afriky (r. 1969) a na Dálný Východ (r. 1970).

7. Papež Pavel VI. byl prvním pontifikem, který vystoupil v OSN v New Yorku s projevem, apelujícím na zachování míru ve světě. Stalo se tak v roce 1965.

8. Papež Pavel VI. a ekumenický patriarcha Athenagoras I. dne 7. 12. 1965 vydali deklaraci, kterou byly vyhlášené vzájemné exkomunikace z roku 1054 za zrušené. Stalo se tak současně v Římě a Konstantinopoli.

9. Papež Pavel VI. jako první pontifik přijal politické představitele Sovětského svazu. Pavel VI. pochopil, že i přes rozdílné ideologické postoje nelze ignorovat existenci největší země na světě, vybavené jadernými zbraněmi. Usiloval o upevnění míru ve světě a velmi dobře věděl, že bez dialogu by to nebylo možné. V roce 1966 přijal sovětského ministra zahraničí Gromyka, o rok nato nejvyššího představitele sovětského státu Podgorného a v roce 1970 ještě jednou Gromyka.

10. Papež Pavel VI. dne 3. 4. 1969 promulgoval reformu Římského misálu apoštolskou konstitucí Missale Romanum. Ustanovení konstituce vstoupily v platnost dne 30. listopadu 1969. Nový misál byl oficiálně vydán v Římě k Zelenému čtvrtku roku 1970.

11. Papež Pavel VI. jako první pontifik omezil věkovou hranici kardinálů s právem volit papeže. Určil, že po dosažení věku 80 let kardinál ztrácí právo účastnit se konkláve. Taky stanovil maximální počet kardinálů voličů na 120. On sám během svého pontifikátu jmenoval 142 nových kardinálů, mezi nimiž byl Albino Luciani (budoucí papež Jan Pavel I.), Karol Wojtyla (budoucí papež Jan Pavel II.) a Josef Ratzinger (budoucí papež Benedikt XVI.).

Toto jsou nejvýznamnější novoty, které papež Pavel VI. během svého pontifikátu uvedl do života. Kromě těchto však zavedl mnohé další novoty, které nevstoupily do povědomí věřících i nevěřících tak výrazně jako předtím uvedené novátorské počiny papeže. Patří k nim například zřízení Mezinárodní teologické komise a vícera papežských komisí a rad, například Iustitia et pax nebo Cor unum. Kromě toho papež provedl rozsáhlé reformy, které měnily podobu Katolické církve po Druhém vatikánském koncilu. Papež Pavel VI. provedl reformu Římské kúrie, reformu liturgického kalendáře, inicioval přípravu nového Kodexu kanonického práva a Kodexu kánonů východních církví, atd.

Pavel VI. byl však nejen velký novátor, ale zároveň i nepochopený, osamělý muž na papežském stolci. Jeho srdce zraňovaly mnohé okolnosti. Ultrakonzervativní katolíci ho obviňovali, že je málo tradiční, ultramodernisté mu zase vytýkali, že je příliš tradiční. Papež velmi trpěl. Zvláště po 25. červenci 1968, kdy byl vydán jeho okružní list Humanae vitae, který vyvolal protichůdné reakce jak v Katolické církvi tak i mimo ni. I toto přispělo k předčasné smrti ztrápeného pontifika. Osamělý, mnohými nepochopený papež umírá 6. srpna 1978 po 15 letech svého pontifikátu na srdeční zástavu. S velkou prozíravostí vedl Církev v neklidném období technické a technokratické společnosti, která měla ambice stát se kosmickou. Nezapomínal na tradici, ale byl otevřen i pro nový vývoj. Nastávající svatořečení je důstojným oceněním jeho nesmírného úsilí na papežském stolci.

Karol Dučák

papež Pavel VI., wikipedie.cz